868.sluneční cyklus, říše Hÿbur, les u Gr'andfu
"Teď zbýváš jen ty..." pronesl s opravdovým opovržením nad Irdenem stojící alf. Po těch slovech jen nedbale mávl rukou a Irdenovi se zatmělo před očima. Pocítil náhlou změnu prostoru, vlhkosti a dokonce i cítil mnohem méně života a síly kolem sebe. Téměř okamžitě ho srazilo ohromné vyčerpání. Nedokázal ani otevřít oči, aby zjistil přibližně kde je. Znovu omdlel. Poslední na co myslel, byla Kaina.
----
868.sluneční cyklus, kdesi v říši Hÿbur
Nějaký neviditelná síla jí donutila pokleknout. Ale byla jí svým způsobem dost vděčná, už stála na nohou přes půl dne a vystoupala nespočitatelné schodů. Vlastně šla pouze po schodech. U čísla 4 528 je přestala počítat. Buďto byla teď nesmírně vysoko, nebo byla předtím nesmírně hluboko.
Nyní byla v kulatém sále o průměru něco přes dvě stě stop. Přímo uprostřed sálu stál ponurý trůn a v něm shrbeně seděla vysoká postava, téměř celá ponořená do stínů.
Z toho, co bylo vidět usoudila asi toto: Její/Jeho výška však byla snížena shrbením. Oděn/a do tmavě zelené róby žíhané matně stříbrnou působil/a nesmírně vznešeně, ale přesto v ní vyvolával nepříjemný pocit.
Sedícího obličej byl skryt za černými vlasy, volně spadajícími do čela, tudíž mu/jí nebylo vidět do očí. I přesto z nich před ním/ní klečící dívka cítila upřený, nelítostný pohled, který jí na jedné straně dodával sil a na straně druhé jí je odsával.
"Vítám Tě, Sssereno," promluvil (plavovlasá dívka podle hlasu usoudila, že se jedná o muže, ať je jakékoliv rasy) sedící hlasem připomínajícím spíše hlas hada než člověka. Sykavky mu očividně dělaly potíže. "Už jsme Tě očekávali."
"K vašim službám můj pane," tato slova vyšla z jejích úst, ale ona je vlastně nevyslovila. Už jen to, že jí oslovil jménem, které nenáleželo jí, dívku zaskočilo, ale že něco mluvilo z ní a ještě jejím hlasem aniž by věděla co, to už bylo příliš. "Co...?!"
"Pochopíššš, brzy..." muž s jazykem hada se zvedlaz křesla, jeho postava se nyní napřímila a vztyčila se do výšky asi osmi stop. Došel až k ní a položil jí ruku na rameno. "Irdenasss už tě čeká, drahá Sssereno."
Usmál se. A nebyl to pěkný pohled. Přes vlasy mu byla sice vidět jen polovina obličeje, avšak to co Kaina spatřila, v ní vzbudilo hrůzu. Panickou hrůzu.
Tělo jí prostoupila bolest. Bolest ještě děsivější než pohled na úsměv muže hadího jazyka.




Orochimar!!!!!!xD :D